Když někdo stejně myslí...

3. února 2009 v 17:24 | ©heeky |  Co ↑ dát nechtěla
Projížděla jsem si jen tak blogy, dívala se, co ostatní píšou, až jsem narazila na tento článek, který je...já nevím, prostě je to něco, co cítím, tahle holka má prostě stejný myšlení...



Bolest..

Už jsem na to přišla.
Bojím se lásky.
Já se totiž strašně bojím lásky.
Bojím se jakéhokoli citu. Bojím se milovat. Bojím se mít někoho ráda, protože vím jak to chodí. Když už se konečně někomu otevřu, on bodne přesně do živého.
Bojím se milovat, protože mám strach z toho, že mi ten dotyčný ublíží.

Láska bolí. City bolí. Mít někoho ráda bolí. K někomu něco cítit bolí. Otevřít se někomu bolí.
Bolí to nejvíc tehdy, kdy si myslíme, že jsme nezranitelní. Kdy si myslíme, že i ten druhý se nám otevírá a že je na tom stejně jako my.
V tom případě pak bolí i pohled. I slovo. Gesto. Mimika. Bolí nás každý krok.
Nazvala bych to hroznou nemocí. Bolí srdce. Strašně bolí srdce.
Není co brečet. Není co říct. Najednou není ani co cítit.
Neutrální stav. Bod nula. Střední cesta. Co může být horšího než se smířit s tím, co se děje?

A taky proto se nesmím zastavit. Prostě nesmím. Moje myšlenky by mě ubily. Zabily mi mě.
Jsou nebezpečné. Musím být stále rychlá. Nesmím polevit. Ve všem.
Nechci být se svými myšlenkami sama. Nedokážu to. Prostě to nedokážu.

© Copyright


Mno, už dost o lásce a citech, nejlepší je zapomenout...


Znovu a znovu dostávám záchvaty smíchu (tento týden poprvé...) z hlášek jedné z mých největších borek, její kendy o jednom číňánkovi miluju (nejsme rasistky). Ach jo, škoda že nemůžu chodit do toho florbalu. Teď nemůžu kvůli tomu, že jsem byla nemocná, ale pak kvůli flétně.
A zase zamilovaná :). Mno...do Prince :D (of Persia, jak jinak xD), v herní podobě :D. Jsem to ale dement, když už se mi líbí i 3D postavička ze hry, nemyslíte?
Asi bych si měla dát od blogování pauzu (na hodinku. Nebo na dvě :)).
Takže se loučím
Dnes již podruhé
©heeky
(podepsaná vlevo)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B. B. | Web | 15. července 2009 v 16:33 | Reagovat

hm... k tomu článku jedné holky... (taky "o lásce")... ono je to nepříjemný ztratit ideály, ale láska je hlavńě pro toho druhého, tak jaký strach o sebe, ne? (a nakonec-to by mě teda nebavilo, kdyby byly jen samé ideály)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama